Ikona českého designu. Jak výtvarník René Roubíček ovlivnil Moser?

„Takové nadšení, že jsme se konečně osvobodili a jedeme do světa. Že se můžeme ukázat a že na to máme. A myslím, že jsme nezklamali sami sebe. Nebylo to špatné,“ vyprávěl před několika lety René Roubíček v rozhovoru pro Paměť národa. Řeč byla o výstavě EXPO 1958 v Bruselu, zásadním milníku československého designu i architektury. Roubíčkova abstraktní plastika s názvem Sklo – hmota – tvar – výraz se stala manifestem za moderní přístup k využití skla nejen v rámci designu. Jeho dílo se vyznačovalo rozmanitostí tvarů a bohatstvím barev.

Vizionářství a nadčasovost představovaly charakteristické atributy umělcovy tvorby. Týkaly se i spolupráce s Moserem, která začala roku 2006, jak připomíná vedoucí studia Moser Tomáš Ritzer. „Pamatuji si, jak jsme od rána seděli nad návrhy a vybrušovali konkrétní díly. Než se každý klín usadil a nalepil na správné místo, předcházela tomu poměrně dlouhá příprava. S odstupem času jsem pochopil um, řád a smysl, s jakým pan Roubíček přikládal jednotlivé broušené bloky různých tvarů k nalepení na vázy,“ vzpomíná. Čím dalším jako osobnost a umělec René Roubíček vybočoval?

Nebýt svázaný tradicemi

René Roubíček se kolem umění a kultury pohyboval od dětství, narodil se 23. ledna 1922 v Praze. Po svém otci, který byl profesionální muzikant a působil v Divadle Oldřicha Nového, zdědil absolutní sluch a lásku k hudbě. Blízko měl i k herectví, po boku svého staršího bratra recitoval v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, svůj talent ale nakonec uplatnil především v kreslení a výtvarnictví. Už ve svých 14 letech pořádal vlastní výstavu a mezi jeho podporovatele se řadil dokonce malíř Max Švabinský.

Kvůli druhé světové válce, během které se uzavřela Akademie výtvarných umění, nakonec Roubíček v Praze nastoupil do Ateliéru skla a monumentální malby při Uměleckoprůmyslové škole. Díky profesoru Jaroslavu Václavu Holečkovi se zaměřil na práci se sklem, o kterém toho tehdy zatím moc nevěděl. „Ve všech oborech byli lidé, kteří chtěli dělat volnou tvorbu, ale tehdy to nešlo. Takže část mé generace, která se projevila ve skle, nebyla svázána tradicemi,“ objasňoval Roubíček v rozhovoru pro Lidové noviny.

Po studiích René Roubíček působil například jako vedoucí výtvarník národního podniku Borské sklo a měl významný podíl na etablování sklářství jako uměleckého řemesla. Přelomovým se stalo EXPO 1958 v Bruselu, ze kterého si Roubíček vedle věhlasu odvezl také ocenění Grand Prix za již zmiňovanou kompozici Sklo – hmota – tvar – výraz. Plastika vyrobená z kovaného železa a taveného skla se rozpínala do prostoru a připomínala neobvyklou barevnou sochu.

Během své profesní kariéry slavil úspěch také na výstavách EXPO v Montrealu roku 1967 a o tři roky později v Osace. Mezi Roubíčkova zásadní díla se řadí například antickým Řeckem inspirované seskupení sloupů s názvem Vracíme se do Evropy, které na samém počátku 90. let v Düsseldorfu odkazovalo na sametovou revoluci. Jeho lustry a další díla zdobila československá velvyslanectví ve Washingtonu, Londýně či Sofii.

Milý a rozvážný člověk

René Roubíček se propojil se značkou Moser, která vznikla v roce 1857, u příležitosti jejího 150. výročí, „Už během naší spolupráce jsme ho vnímali jako legendu a jednu z hlavních ikon českého designu. Byl velmi milý a rozvážný člověk. Pravidelně za námi jezdil i na několik dnů se svým tehdy malým vnukem Petrem,“ líčí vedoucí studia Moser Tomáš Ritzer. Umělcova tvorba vybočovala i v závěru jeho profesní kariéry, vynikala osobitým přístupem, precizností a nevídaným citem pro detail. „Roubíčkovo pojetí designu působilo průlomově, stačí se podívat například na propracované nálepy na jeho vázách nebo skulpturu s názvem Buddy,“ dodává Ritzer.

Limitované edice, které vzešly z této ojedinělé spolupráce, vzbuzovaly od roku 2007 veliký zájem. Některé ze vzácných kusů jsou stále k dispozici. A zdá se, že bude jméno Reného Roubíčka s Moserem spjato navždy. „Během vzorování vznikají různé deriváty nebo naprosté unikáty již vytvořených děl. Nyní pracujeme na dalších objektech vycházejících z Roubíčkových návrhů, které nikdy nešly do sériové výroby,“ prozrazuje Tomáš Ritzer a zdůrazňuje, jak rádi na Reného Roubíčka, který zemřel ve věku 96 let na jaře 2018, kolegové vzpomínají. Bez nadsázky totiž patří k otcům moderního sklářského umění.

 

René Roubíček,
umělecký sklář a designér

(23. 1. 1922–29. 4. 2018)

Řadí se mezi nejvýraznější představitele české sklářské tvorby. Roubíčkovo dílo charakterizuje pečlivé zpracování každého detailu, ale také optické efekty, hra s geometrií a důraz na propojování barev. Narodil se roku 1922 a od mala se věnoval kreslení či hudbě. K práci se sklem se nakonec dostal prostřednictvím profesora Jaroslava Václava Holečka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho dílo zaujalo na přehlídkách EXPO v Bruselu, Montrealu a Osace. Především první z výstav, která se uskutečnila v roce 1958, podle Roubíčka představovala zásadní zlom, díky němuž se mohli českoslovenští umělci konečně předvést světu. Z Bruselu si za abstraktní kompozici Sklo – hmota – tvar – výraz umělec přivezl nejvyšší cenu Grand Prix. K významným českým výtvarnicím a designérkám patřila i jeho žena Miluše Roubíčková. V roce 2006 se René Roubíček propojil s Moserem, pro který připravil limitovanou kolekci u příležitosti 150. výročí značky. Spolupráce, která trvala přes pět let, dala vzniknout například netradiční skulptuře Buddy a míse Galaxy. Mezi letošními novinkami Moseru figuruje také nová verze vázy Blues, kterou René Roubíček původně navrhl v roce 2013. Žlutozelené dílo poukazuje na krásu a energii moserovského křišťálu a bude k dispozici v limitované sérii o 50 kusech.