Když se začíná rýsovat křišťálový diamant, první fáze broušení zblízka

Pokud byste čekali, že velká část příběhu končí u kontroly kvality, musíme vás zastavit. Tady je ještě hodně co vyprávět – tentokrát vás zveme do brusičské dílny.

A ani tady není celý proces úplně jednoduchý, i tahle zastávka má totiž své fáze a specifika. Pro upřesnění je tedy třeba říct, že mluvíme o prvotní fázi broušení. Jinými slovy – je na čase odstranit to, co přebývá a začít zahlazovat materiál tam, kde nesmí být hrubý nebo ostrý.

Tak pojďme popořádku. Nejprve je třeba odstranit pozůstatky foukání produktu u pecí na verkštatu. Hlava neboli tzv. kopna se od výrobků odděluje dvěma způsoby: tenkostěnná kalíškovina si žádá opukávání ohněm, tlustostěnné produkty „skloní hlavu“ silnější DIA pile. Jakmile máme výrobek bez kopny, je čas začít se věnovat samotné struktuře. Aby křišťálové kusy byly nejen bezpečné, ale vůbec funkční (stály rovně a měly stejnou výšku), musí se zabrousit dýnka i okraje. U láhví se pak zavrtávají hrdla a zátky, včetně pečlivého označení párů, které patří k sobě. To všechno na hranařských strojích (tzv. šájbách – pochází z němčiny), nebo na kuličských bruskách.

Od základního procesu tzv. natrhávání (brusu nejhrubším zrnem, tedy karbem), přes přebrušování jemným karbem, jemnění micro zrnem, osámování (zabroušení vnějších a vnitřních okrajů), až po leštění pemzou nebo dokonce cérování (leštění do vysokého lesku oxidem ceričitý, v Moseru říkáme tzv. „abcuk“) – tohle místo jde více méně po povrchu. I tak ale, stejně jako všechny ostatní části výroby sklárny Moser, stojí na detailní a pečlivé práci mnoha páru lidských rukou. Tak zase příště – další zastávkou bude druhá kontrola kvality.