Máme druhého rytíře!

Této pocty se dosud dostalo jen jednomu jedinému českému skláři – v roce 2020 moserovskému rytci Tomáši Lesserovi. Oba naši skláři se ocitli ve velmi dobré společnosti. Tímto prestižním řádem, který uděluje francouzské ministerstvo kultury, byli v minulosti oceněni např. prezident a dramatik Václav Havel, spisovatel Bohumil Hrabal, malíř a grafik Adolf Born, šansoniérka Hana Hegerová, filmový režisér Jiří Menzel, klavíristka a cembalistka Zuzana Růžičková nebo operní pěvkyně Magdaléna Kožená. Ze zahraničních osobností pak např. herci Sean Connery, Clint Eastwood, Bruce Willis a George Clooney, herečky Audrey Hepburn a Meryl Streep, zpěváci a hudebníci Bono, David Bowie a Bob Dylan, spisovatelé Ray Bradbury a Paulo Coelho nebo režisér a scenárista Tim Burton.

Celý život v Moseru

Zdeněk Drobný spojil se sklárnou Moser celý svůj profesní život. Po 51 letech práce odešel v roce 2022 do důchodu. Jeho posledním dílem byla proslulá váza Hruška od designéra Lukáše Jabůrka. U příležitosti udělení francouzského vyznamenání se na huť ještě nakrátko vrátil, aby lidem i sobě udělal radost a vyfoukl úplně nové dílo – vázu Era. „Práce na huti je náročná. Měl jsem obavy, jestli v osmašedesáti letech zvládnu tak složitou vázu, ale bylo to fantastické,“ říká Zdeněk Drobný o novince, kterou navrhl umělecký ředitel Moseru Jan Plecháč. Vyfouknout ji vyžaduje skutečné mistrovství a také výbornou fyzickou kondici. Zdeněk Drobný má obojí. Žije zdravě, od dětství sportuje, stále cvičí, běhá a jezdí na kole. Loni najezdil 8 600 kilometrů.

Narodil se v Karlových Varech a do sklárny na huť chodíval už jako malý kluk. Ještě jako učně si ho vybral do své party sklářský mistr Anton Schmiedkunz. Vycítil, že má talent a také potřebný zápal. Zdeněk na něj dodnes s láskou a vděčností vzpomíná: „Jemu vděčím za to, co umím. Byl to Němec, mluvil špatně česky, jeho otec, také moserovský sklář, padl jako řadový voják wehrmachtu u Stalingradu. To on vedl mé první kroky. Díval jsem se na něj, jak nabírá na píšťalu, jak ohýbá ruku, naučil mě řemeslo, disciplínu a vážit si jeden druhého.“

Kolekce pro princezny a královny

Ve sklárně začal Zdeněk Drobný pracovat v roce 1971. Postupně se vypracoval na sklářského mistra. Foukal nejsložitější nápojové soubory, včetně těch, které pak putovaly na královské tabule. Jeho doménou byl například Barok, kde je do štýlku (nožky) sklenky potřeba vyfouknout křišťálovou slzu. A to je práce pro opravdové mistry. Slabost má i pro secesní kolekci Paula. „Je krásná, pro mě svatební, sklenicemi z této kolekce jsme si připíjeli před 45 lety s manželkou na svatbě.“ A růžově podjímanou ji foukal pro Camillu, manželku britského krále Karla III. Zdeněk Drobný dokázal vyrobit také nesmírně složitý intarzovaný křišťál, moserovský unikát, který se ve sklárně zrodil před více než sto lety. Jde o originální techniku, kdy se žhavá sklovina zdobí barevnými nálepy v podobě vybroušených květů. Spolupracoval s významnými sklářskými výtvarníky: Oldřichem Lípou, Vladimírem Jelínkem, Jiřím Šuhájkem nebo Lukášem Jabůrkem.

Vzpomíná také na setkání s různými osobnostmi, které se přišly na práci sklářů v Moseru podívat. Na prezidenta Václava Havla, který si také zkusil foukat sklo (Moseru si velmi cenil, na Pražském hradě se z moserovského skla pilo při významných příležitostech a bylo také častým dárkem, kterým obdarovával své zahraniční hosty), na thajskou princeznu Chulahorn Mahidol, která si přijela osobně vybrat sklo pro svého královského otce nebo na španělský královský pár Juana Carlose I. a jeho manželku Sofii. „Královna stála vedle mě, dívala se, jak foukám, dal jsem jí svůj výrobek a pak jsem v televizi viděl, že s ním celou dobu chodila po sklárně, nedala ho z ruky.“ Při této příležitosti připomeňme, že když se ženil jejich syn, současný španělský král Filip VI., připíjeli si novomanželé i svatební hosté sklenicemi z Moseru, z kolekce Copenhagen. Milé a dojemné bylo také setkání s vnučkami zakladatele sklárny Ludwiga Mosera. Přiletěly z USA v roce 1997, když se slavilo 140 let od založení firmy. I je učil foukat sklo.

S vděčností a láskou

„Když jsem se dozvěděl, že mám dostat rytířský řád, vstoupily mi slzy do očí, moje první myšlenka byla na staré mistry, hlavně na pana Schmiedkunze, protože nebýt jich, nikdy bych ho nedostal. Mrzí mě, že se toho nedožili. Až ten řád dostanu, tak ho půjdu ukázat synovi pana Schmiedkunze, který také pracuje v Moseru, protože je to řád i pro jeho tátu,“ říká s vděčností čerstvý rytíř sklářského umění Zdeněk Drobný.

I on si vychoval svého nástupce – talentovaného Vlastimila Habarta. Předal mu své zkušenosti, sklářské píšťaly a další náčiní. A udělal to s klidným srdcem. Říká, že Vlastimil se stejně jako on pro sklo narodil.