Od akvamarínu po eldor. Jak barevný je svět v podání Moseru?

Počátek 20. století, Karlovy Vary. Na pozici technického a posléze i uměleckého ředitele místní sklárny nastupuje Leo Moser, syn zakladatele podniku. Odkaz svého otce už od začátku ctí a je na něj patřičně hrdý. Zároveň ale ví, jak důležitou roli hrají v byznysu inovace. Proto začíná hledat nové přístupy k práci s křišťálem – i barvení. 

V roce 1929, po dvou letech experimentování v berlínských laboratořích, představuje Leo Moser novou paletu barev, od romantických červených odstínů až po výraznou žlutou. Sklovinu barví pomocí oxidů, které otevírají dveře nevídaným tónům, ale i hře světla. V kombinaci se slunečními paprsky křišťál ožívá jako nikdy dřív.

S barvami, které vyvinul Leo Moser, karlovarští skláři pracují dodnes. „Většina je patentovaná a přesný odstín neumí vystihnout nikdo jiný na světě. V 90. letech jsme škálu ještě rozšířili o akvamarín, protože nám chyběla modrá,“ vysvětluje technolog a brusič Martin Prokeš. „Na své barvy jsme patřičně hrdí. Jsou pro nás ztělesněním hodnot, kterých se chceme držet.“  

Paleta Moseru nepodléhá trendům, aktualizovat barevné portfolio totiž není jen tak. „Teoreticky by šlo vytvořit barvu na míru. Jenže nový odstín se nejprve musí vyvíjet v laboratoři, stojí za tím spousta chemie a nákladů. Než bychom novou barvu otestovali a zjistili, jestli si dobře rozumí s naším sklem, už by nemusela být v módě,“ říká Prokeš. Proto se skláři raději drží osvědčených, bezmála sto let starých receptur. 

Některé odstíny navíc u jiné sklárny nenajdete. Třeba takový eldor, citronově žlutou barvu, která dokonce mění vlastnosti křišťálu. „Produkt v barvě eldoru je tvrdší. Krom toho se hůř taví a déle brousí, stoupají výrobní náklady. Proto také bývá dražší,“ vysvětluje Prokeš.  

Krom základní palety šesti odstínů má Moser v zásobě i jiné speciality. Třeba barvu Rose Gold, kterou je vůbec nejsložitější vytvořit. Křišťál se v tomto případě zabarvuje 24karátovým zlatem. „Celá technologie je velmi složitá. Zlato je pevný kov, který nejprve musíte upravit tak, aby dokázal křišťál obarvit. Další velkou výzvou je příprava homogenní směsi, která bude ve skle rovnoměrně rozložená,“ popisuje technoložka a chemička Mária Šmihulová. Jak to tedy Moser dělá? „To už si necháme pro sebe,“ směje se.  

I když skláři přísně kontrolují barevnost každého výrobku tak, aby odpovídala výchozí paletě, objekt může svou barvu měnit. Zásadní roli totiž hraje světlo. „Třeba alexandrit je pod studeným osvětlením, například zářivkou, jemně modrý. Ale když objekt postavíte na žluté denní světlo, třeba na okno, najednou získá temně fialový odstín, " upozorňuje technolog Martin Prokeš.  Výslednou barevnost určuje i tloušťka dna či stěn výrobku. „Barva rosalin bude u produktů s větší masou skla sytě červená, na tenkých stěnách ale půjde spíš do růžova.“ Podoba barvy závisí i na kvalitě samotného skla. A protože se v Moseru používá bezolovnatý křišťál, který nevytváří duhové odlesky, jsou i výsledné barvy „čistší“. 

Sám technolog Martin Prokeš dříve pracoval jako brusič. I jeho práci někdy ovlivňovala barevnost produktu. „Když mi pod ruce přišla například váza v tmavém kouřovém odstínu, věděl jsem, že se nadřu. Skrze něj je totiž hůř vidět. Nemůžete se dívat přes sklo, a tomu musíte přizpůsobit i techniku brusu,“ říká. Zato když pracoval na podjímaných objektech, harmonicky spojujících barvu akvamarínu a ametystu, jásal. „Tahle kombinace se mi líbí ze všech nejvíc. Mohl bych se na ni dívat donekonečna.“ 

Barevné kolekce Moseru 

Co se stane, když barevný křišťál dostane konkrétní tvar? Vzniknou kolekce pestrých váz, které Moser proslavily po celém světě. Sklárna už od 20. století kombinuje svou pastelovou paletu s nejrůznějšími oroplastickými dekory, typy brusu či rytinami. Uplatňují se v kolekcích, jako je Purity, Diva či Gloria. A když přijde ke slovu technika podjímání, která spojuje hned dvě barvy, vzniknou působivé přechody. Takhle vypadá harmonie a podívaná, která vás nikdy nepřestane bavit.