Jak se barví křišťál?

Nazelenalý. Přesně takový odstín má sklo ve své přirozené formě. Obsahuje totiž oxidy železa, které ho zabarvují. „Nejprve musíme sklo odbarvit. Jen tak se dokážeme zbavit nechtěných odstínů a vytvořit zcela čiré dílo,“ popisuje technolog Martin Prokeš.

Jeho slova doplňuje Mária Šmihulová, která má v Moseru na starost správnou přípravu sklářských kmenů. „Sklo barvíme pomocí oxidů kovů. Je to poměrně složitý proces, ale jinak to nejde. Pigmenty musí být součástí homogenní směsi, tedy takzvaného sklářského kmene, a protavit se společně s ostatními surovinami.“

A jak se vůbec takové barvy skladují? Ve formě sypkého prášku. Ten se ještě před začátkem výroby musí přesně navážit a přisypat k ostatním sklotvorným sypkým látkám. „Směs pak míří do míchačky, kde se promíchá, až je zcela homogenní. Poté se se lopatou nakládá do pánví a taví. Tam vzniká sklovina, ze které sklář tvoří dané dílo,“ popisuje celý proces Martin Prokeš.

Nejdřív plánovat, pak až tavit

Moser pracuje se speciální barevnou paletou, většinu odstínů používá už od 20. let minulého století. Jednotlivé tóny dostaly názvy po drahokamech, vybírat můžete mezi topazem, akvamarínem nebo třeba berylem. Než sklář začne s danou pánví pracovat, vyrobí zkušební skleněnou štangli. Pak huťmistr s mistrem tavení či tavičem kontroluje, že odstín sedí. Netrefit barvu totiž představuje velkou komplikaci. „Na jedné pánvi se taví přibližně 350 kilogramů skloviny. Když se část takového množství musí vyhodit, je to obrovská škoda,“ popisuje Mária Šmihulová. Zároveň nepřichází v úvahu, že by Moser vytvořil produkt, který neodpovídá základní paletě. „Musíme dodržovat standard a neslevovat z kvality.“

Další velkou výzvou je výrobu rozvrhnout tak, aby se v pánvích tavily nejprve světlejší odstíny, a pak se přešlo k těm tmavším. „Některé barvy totiž nepřebarvíte. Světlou barvu nemůžete dát do pánve, kde byla předtím fialová. Při každé změně barvy se sklovina musí z pánve vyházet až do dna. Nesmí tam zůstat zbytek, který by nechtěně obarvil a narušil novou barvu,“ říká Martin Prokeš.

Zásadní je taky dobře promyslet logistiku a zakázky. Měla by se využít celá kapacita pánve. „Kvůli jedné misce nemůžeme utavit stovky kilogramů skla. Naplánovat chod huti a dobře komunikovat patří mezi nejtěžší úkoly,“ vysvětluje technolog. Skláři někdy do zásoby rovněž vyrábějí barevné štangle – ve sklářském slangu „šišky“. Vytvářejí se hlavně z odstínů, které se tak často netaví. Používají se pak při takzvaném podjímání a přejímání, tedy spojování víc odstínů dohromady.

A kterou barvu křišťálu je nejtěžší připravit? „Například rosalin a eldor má zvýšenou tendenci k tvorbě pěny, hlavně když je sklovina příliš teplá. Tavič pak hůř vidí její hladinu. Proto sklovinu musí hlídat a ochlazovat. Jinak mu sklo může utéct – stejně jako při vaření. V pánvi pak navíc sklovina chybí a zbytek nemusí mít správné vlastnosti,“ říká Mária Šmihulová. „Barvení skla je prostě alchymie, kterou nemůže dělat každý.“

Jak se dělí sklářské suroviny?

Sklo vzniká tavením pevných krystalických látek. Sklářské suroviny jsou práškovité a dělí se na základní a pomocné. Ty první najdete ve složení každého běžného skla: jde o sklářský písek, sodu, uhličitan draselný (neboli potaš) a vápenec. Pomocné suroviny pak slouží k upravení vlastností skla. Může jít o urychlovače tavení, látky sloužící k odplyňování anebo barviva či odbarviva. „Čím jsou základní sklotvorné suroviny kvalitnější, tím lépe se sklo odbarvuje,“ popisuje chemička a technoložka Mária Šmihulová.

Věděli jste, že některé barvy Moseru jsou bezmála sto let staré? Zjistěte víc.