VYBROUŠENO DO KRÁSY: KDYŽ SE CHOPÍ SKLA HRANAŘI A KULIČI

Na řadě je ale už druhá, dekorativní brusná fáze. Představíme další sklářské profese – hranaře a kuliče! Pojďte s námi, s touto nepostradatelnou součástí Moser umění Vás zblízka seznámíme…

Pro přehled a pořádek, kde se nacházíme – jsme na místě, kam výrobek přichází z prvního broušení zbaven zbytků po foukání a doplněn například o zabroušená dýnka a nožky. Pořád je ale řeč o polotovaru. S dekorativním broušením se začíná opravdu přibližovat cílová rovinka a finalizace produktu. A protože i strohé definice jsou občas k dobru, upřesněme, že: „Dekorativním broušením se rozumí výbrus řezů a hran matného i leštěného brusu.“ Broušení, a obzvlášť to moserovské, je ale komplexní disciplína. A proto se pojďme alespoň v základních technikách zorientovat.

Asi nejtypičtější a nejznámější je hranový brus, který se používá při dekoraci souborů, jako jsou Lady Hamilton, Papež a u celé řady dekorativních objektů. Velmi jemný brus, tzv. káro, se Vám možná vybaví v souvislosti s ikonickými sety Splendid a Royal. No a pro přebroušení povrchu výrobku se používá hladinový brus, jako třeba u kolekce váz Čtyři roční období a Iris..

Co přesně mají na svědomí hranaři a co tvoří kuliči? Obě techniky mají stejný výchozí bod: předkreslení na produkt. To proto, aby byl dekor vždy pravidelný, brusiči měli přehled o výšce brusu, případně i o vymezení jednotlivých typů výbrusů. Vertikální dělení zajišťuje dělicí strojek, který rýsovacím perem nanáší na polotovar linky bílého emailu. Bílý email se používá proto, že zaschne a nejde smýt. K horizontálnímu dělení slouží polotěžký rytecký stroj s dřevěným kotoučem, který přenáší nesmývatelný asfalt, dovážený ze Sýrie, na sklo v podobě horizontálních kružnic (ráfků).

Jeden z hlavních rozdílů tkví v samotném kotouči. Hranař brousí technikou tzv. volného broušení na horizontálně umístěném kotouči, jehož plocha musí být stoprocentně rovná. Materiál v tomto případě neodebírá sám kotouč, ale brusivo, které na něj přivádí voda. Brusivo je odstupňované podle hrubosti. Na prvním stroji brousí hrubý karborund (směs karbidu křemíku), na druhém jemnější karborund a na třetím tzv. mikrozrno.

Kuliči oproti tomu pracují u vertikálně uložených kotoučů, které jsou, na rozdíl od hranařských, z brusiva složené. Brusné kotouče se zakusují do tvrdého křišťálu a vybrušují tvary vypouklé nebo vyduté. I kulič postupuje od hrubého karborundu k jemnějšímu, mikrozrno však na kuličských strojích zastupuje elektrit (tavený oxid hlinitý). Po třech etapách broušení následují jak u hranařů, tak u kuličů dvě fáze leštění. Při prvním se používá pemza, pěna sopečného původu, kterou zná každá žena z pilníčků na nehty. Nejjemnějším leštivem je cér, oxid ceričitý. Ten sklo a ceněné ostré hrany nablýská do vysokého lesku – dodá jim jiskru a švih.

Krom zrnitosti (hrubosti) se kuličské kotouče liší i průměrem a profilem, tedy tvarem hrany. Malý průměr vytvoří hluboké zahloubení, velký průměr naopak mělké. Kulič má dále k dispozici kotouče kulaté, klínové a šikmé. S hranařskou plochou je situace v tomto ohledu jednodušší – je, jak už bylo zmíněno, vždy striktně rovná.

Podle čeho dalšího se hranařská a kuličská dílna na první dobrou pozná? Špunty do uší nebo sluchátka a zástěra, to je tu povinná výbava. Tomu všemu velí až úzkostlivá čistota. Každé zrno, které spadne na jemnější kotouč, totiž znamená riziko poškrábání, a tedy i opakování celé předchozí etapy. Po každé fázi broušení se tedy produkt musí důkladně omýt a až poté ho přebírá další brusič. Pokud výrobek předává přímo brusič, který na něm pracoval, před manipulací se musí očistit jak on sám, tak i jeho zástěra.

A dál? Pak přichází už „jen“ další přísná technická kontrola. Výrobky s opravitelnými vadami směřují zpět na opravu a ty bezchybné k další dekoraci (zlacení, rytí a pískování), nebo se předávají k výstupní kontrole a třídění. Ještě tedy nejsme zcela na konci. Čekají nás další zastávky, než křišťál Moser doputuje z ruky do ruky až k zákazníkovi. Zůstaňte s námi a poznejte Moser #RemesloZblizka.